Tsukikage – Stín Měsíce

Tsukikage

Ve světě Tsukikage není temnota pouze stavem oblohy – je to stav bytí. Za zdmi zčernalých sídel, ve sklepích chrámů a hluboko v lesích, dřímá cosi starého a krvežíznivého. Svět je nasáklý tragédiemi, kletbami a pocity neklidu. Smrt není konec, ale často začátek něčeho mnohem horšího.

Opuštěné školy a kláštery

Staré učenecké kláštery nebo školy zakázané magie leží opuštěné, zarostlé a nasáklé zlem. Chodby jsou prázdné, ale slyšíš v nich šepot – někdy prosby o pomoc, jindy hysterický smích. Na zdech zůstaly otisky krve, symboly neznámých rituálů a zčernalé svitky. Sem se odvažují jen ti nejodvážnější nebo zoufalí, hledající odpovědi… nebo moc.

Vesnice duchů a ztracené duše

Jsou místa, kde se čas zastavil – vesnice, kde všichni obyvatelé zmizeli. V domech hoří svíčky, na stolech jsou zkažené pokrmy. Oknem zahlédneš siluety dětí, které tam dávno neměly být. Země je zde zkažená, tráva černá, a ze studní stoupá pára.

Upírské panství

Vznešená sídla upířích rodů nejsou jen krásná, ale i děsivá v dokonalosti. Zdi jsou hladké a lesklé jako kost, zrcadla prázdná. Hudba hraje, i když není nikdo v sále. Hosté jsou krásní a mrtví – a ty nevíš, jestli jsi mezi nimi jen jako pozorovatel, nebo budoucí oběť. Všechno voní po víně… ale chuť je železitá.

Zóna pod měsícem krve

Jednou za čas se měsíc zbarví do krvavě rudé, a v určitých zónách se probudí dávné hrůzy. Oživlé mrtvoly, šílené oběti kleteb a pokřivené stíny přicházejí na povrch. Prastaré brány mezi světem lidí a světem zatracených se na okamžik pootevřou. Lidé mizí – nebo se vrací jiní, než byli.

Krev jako rituál i trest

V tomto světě krev není jen tekutina, ale jazyk. Pomocí krve se kreslí pečetě, otevírají portály i zaklínají zbraně. Ale čím více krve proliješ, tím blíž jsi zatracení. Upíři považují krev za zdroj krásy, moci i kletby – čím starší krev, tím nebezpečnější.

Nálada a styl
• Styl: Anime estetika s hororovými a gotickými prvky. Oči plné emocí, stíny v každém záběru.
• Hudba: Pomalu gradující soundtracky s varhany, chorály a strunnými nástroji.
• Symbolika: Měsíc, krev, květiny (zejména higanbana), masky, skleněné lucerny, staré svitky.
• Motivy: Krása a rozklad, šílenství, zakázaná láska, oběť, vyvolený a pád

Shizakura no Miya – Palác Mrtvé Sakury

Lokalita a atmosféra
Palác stojí na vrcholu mlhou zahalené hory v zapovězené části císařské země, kde je věčný soumrak. Kolem sídla se rozprostírá les mrtvých sakur (shizakura) – prastaré stromy s temně rudými, místy černými květy, které nikdy neopadávají, ale zdají se zmrzlé v čase. Vzduch je chladný, tichý, prosycený lehkou vůní krve a kadidla.

Architektura
Palác je impozantní směsí tradiční japonské architektury (shinden-zukuri) a gotických prvků. Stavba je převážně ze starého tmavého dřeva, s propracovanými střechami pokrytými černými taškami. Rohy budov zdobí zlaté ornamenty ve tvaru ptačích lebek a květů higanbana. Stěny nesou ručně malované panely, znázorňující historii rodu Higanbana a zkázu lidských dynastií.

Hlavní místa sídla

1. Hana-no-Dō – Síň Květů
Hlavní přijímací sál s otevřeným stropem, skrze nějž vítr shazuje okvětní lístky shizakur. Podlaha z černého laku odráží červené světlo luceren. Uprostřed stojí trůn z obsidiánu a červeného dřeva, připomínající květinu rozkvétající do tmy. V rohu tiká starodávné vodní kadidlo, které vydechuje rudou mlhu.

2. Tsukigakure-en – Zahrada Skrytá Měsícem
Magická zahrada, kde měsíc nikdy nesvítí naplno, jen zrcadlí světlo v jezírkách tmavé vody. Roste zde jen shizakura a stromy higanbana. Působí jako hranice mezi světem živých a mrtvých. Slouží jako meditační místo pro členy rodu.

3. Kuroto Kōdō – Síň Černého Města
Obřadní síň pro setkávání královského rodu a jejich podřízených klanů. Zdi jsou pokryty tapisériemi z hedvábí vyšívaného stříbrem, které znázorňují příchod noci, krevní pouta a záhrobní smlouvy. V centru místnosti se nachází kruhový znak klanu s motivem mrtvé sakury, zasazený do podlahy.

4. Rei no Ma – Komnata Duchů
Zakázané místo hluboko pod palácem. Temná podzemní svatyně, kde sídlí duchové předků a kde upíří král vykonává rituály nesmrtelnosti a obětí. Uprostřed stojí kámen z Yomi, trůn i oltář zároveň. Používá se při korunovacích, popravách a věštbách.

5. Shinku Rōka – Rudá Chodba
Spojuje hlavní síň s ložemi královské rodiny. Celý koridor je osvětlen temně červenými lampiony, stěny jsou poseté kaligrafiemi napsanými krví – každý znak představuje jméno padlého upíra rodu Higanbana.

Tsukihana no Miya – Palác Měsíčního květu

Ukrytý hluboko v horách, kde se mlha nikdy nerozptyluje a světlo měsíce je ostřejší než slunce, leží palác rodu Tsukihana – místo, kde čas plyne jako verš staré básně. Postavený v éře dávných králů, přežil století krve, snů a věšteckých zpěvů.

Vzhled sídla:

Tsukihana no Miya je komplex propojených dřevěných pavilonů na vyvýšených terasách, jejichž střechy jsou pokryté černou a stříbrnou břidlicí, která na měsíčním světle slabě září.
Dřevo je tmavé, zdobené jemnými rytinami květin a lunárních symbolů. Bílé závěsy a lampióny z rýžového papíru visí tiše ve větru.

Atmosféra:
Mlha je zde věčná, někdy hustá jako hedvábí, jindy lehká jako dech. Světlo je bledé, měsíční, a i ve dne působí okolí stříbřitě. Všude panuje klid a melancholická krása, přerušovaná jen zvukem větru, vody a měkkých kroků.

Hlavní místa sídla

1. Hanagetsu-en – Zahrada květů a měsíce
Rozsáhlá zahrada s jezírky, kamennými lucernami a nočními květinami, které rozkvétají pouze za měsíčního svitu. Voda je tak klidná, že v ní lze číst budoucnost. Zde často meditují básníci a věštci rodu.

2. Shingetsudō – Síň Novoluní
Hlavní síň paláce – místo obřadů, rodových porad a tajemných věšteb. V jejím středu visí obrovský kaligrafický svitek s měsíčním veršem. Stěny jsou zdobeny stříbrnými motivy sakur padajících ve tmě.

3. Getsukaishō – Knihovna lunárních zjevení
Skrytá knihovna s pergameny psanými krví a inkoustem, obsahující tisícileté věštby, zaklínadla a poezii. Přístup sem má jen hlavní věštec rodu a vyvolení.

4. Tsukihōden – Síň Měsíční vůně
Komnata klidu, kde se připravují bylinné esence, parfémované kadidlo a duchovní lektvary. Slouží také k meditaci a nočním rozhovorům mezi staršími rodu.

5. Yūrei no Ro – Chodba duchů
Dlouhá chodba, kterou prý občas přechází duše předků. Stěny jsou pokryté starými básněmi o smrti, věčnosti a osamění. Slouží jako zkouška odvahy pro mladé členy rodu.

6. Getsumeikyū – Měsíční krypta
Podzemní svatyně, kam jsou ukládány relikvie rodu a kde spí nejstarší členové – ti, kteří už dávno překročili hranici smrti, ale nejsou mrtví. Vstup je dovolen jen při zatmění měsíce.

Akagarasu no Sōkyū – Dvojpalác Rudého havrana

Ukryté vysoko v mlžných horách, kde i vítr šeptá jména mrtvých, se tyčí temné sídlo rodu Akagarasu – palác známý jako Akagarasu no Sōkyū. Postavený z černého kamene, jehož lesk připomíná zaschlou krev, se tento dvojpalác skládá ze dvou věží: Tsubasa no Tō („Věž křídel“) a Meikyū no Tō („Věž labyrintu“), spojených mostem obaleným havraním peřím a kouzly proti světlu.
Palác je chráněn mlhou, kterou nikdy nerozežene slunce. Stěny šeptají hlasem těch, kteří zde přišli hledat odpovědi – a už nikdy neodešli.

Hlavní místa sídla:

1. Tsubasa no Tō – Věž křídel
Věž věštců a proroctví. Uvnitř je temná síň s vysokým stropem, odkud visí stovky pergamenových svitků a černých stužek s proroctvími psanými krví.

• Komnata Ptačího oka – kruhová místnost, odkud vyvolení vykladači sledují vize budoucnosti pomocí černého zrcadla a havraního věštce.
• Archiv Prolitých snů – uzamčené místo, kde se uchovávají proroctví, která nikdy nesmí být vyslovena.

2. Meikyū no Tō – Věž labyrintu
Zde žije samotný rod Akagarasu. Je to spletitý systém chodeb, skrytých dveří a zrcadlových síní.

• Síň Rudého havrana – trůnní sál rodu, ozdobený vyobrazením havrana s očima z rudého jantaru. Zde se rodí rozsudky i věštby o smrti.

• Komnata hladového měsíce – tajné místo pro rituální obřady, krmení a propojení se smrtí. V kamenném kruhu zde upíři upadají do transu.

• Zahrada bez Slunce – temná, stínem prorostlá zahrada se stromem havraní krve. Rostliny zde šeptají a květiny se otevírají jen při krvavém úplňku.

3. Most Zlomených křídel
Spojuje obě věže. Ti, kteří přejdou most bez svolení rodu, jsou prý navždy prokleti, aby ztratili směr a duši.

Atmosféra:
Celé sídlo je tiché, přesto plné šepotu. Každý krok zní, jako by ho slyšely stíny. Černí havrani sedí na střechách a pozorují příchozí. V noci je palác osvícen jen rudým světlem luceren naplněných krví – jejichž plamen nikdy nevyhasne.

Kageyuki no Goten - Palác Stínového sněhu

Kageyuki no Goten leží vysoko v zasněžených horách severu, kde nikdy neroztaje sníh a slunce jen zřídka pronikne skrz těžké, šedé mraky. Přístup vede pouze jednou úzkou stezkou skrz hluboký les, který je v zimě téměř neprůchodný. Sídlo je částečně vytesané do skalního úbočí, částečně postavené z tmavého kamene, dřeva z černé borovice a šindelů z šedého železa. Je obklopené mlhou, jejíž hustota roste při setmění.
Je tiché, elegantní a smrtelně krásné. Všude je slyšet jen vítr, zvonění větrných zvonků a šelest sněhu padajícího ze střech.

Hlavní místa sídla

1. Gekka-ro – Chodba Měsíčního květu
Dlouhá otevřená chodba vedoucí podél vnitřní zahrady, osvětlená jen měsíčním světlem a lampami z modrobílého nefritu. Mramorová podlaha je chladná jako led. Zde často chodí členové rodu, aby přemýšleli nebo rozmlouvali tiše se svými předky.

2. Hyōsetsu-teien  – Ledová zahrada
Tajemná zimní zahrada, kde sníh nikdy netaje a květy mrazivých sakur září i v noci. Sochy duchů a předků stráží tiché jezírko pokryté tenkým ledem. Je to místo meditace a tajných rozhovorů.

3. Kurokabe no Hiroma  – Síň Černých stěn
Hlavní audienční sál, kde panuje šero. Černé stěny jsou pokryty stříbrnými malbami bitev a upírských legend. Trůn z leštěného obsidiánu stojí pod závěsem z černé hedvábné látky. Zde vládne hlava rodu.

4. Yukigakure dōjō – Dódžó Skryté ve sněhu
Tréninková hala v zadní části komplexu, kde se cvičí v boji beze svědků. Podlahy z tvrdého dřeva, na stěnách zbraně z různých epoch. V zimě se podlaha občas pokryje námrazou, což je považováno za zkoušku mistrovství.

5. Tsukishiro no Ma – Komnata Bledého měsíce
Komnata určená pro rituály a komunikaci s dušemi předků. Ozdobená bílými záclonami, svícemi z ledu a posvátnými kaligrafiemi. Leží hluboko ve skále. Používá se pouze při úplňku.

6. Fuyukami Kura – Svatyně Zimního božstva
Skrytá svatyně věnovaná prastarému božstvu zimy a krve, které údajně chrání rod Yukikage. Leží v jeskyni za vodopádem zamrzlého ledu. Přístup mají jen vyvolení.

Usugiri no Miya – Palác Jemné Mlhavé Záclony

Umístění:
Sídlo se nachází hluboko v mlžných horách v oblasti, kam lidská noha sotva vkročí – na vrcholcích hor obklopených věčně se valící bledou mlhou. Cesty k paláci se mění díky iluzím, a jen ti, kteří nesou krev rodu Oborozuki, mohou dojít až ke vstupní bráně.

Celkový vzhled:
Palác vypadá jako spleť dřevěných a kamenných pavilonů s temně lakovanými střechami v hluboce fialových a šedočerných tónech, protkaných stříbrnými ornamenty ve tvaru měsíčních kruhů a vln mlhy. Zdi některých síní jsou z poloprůhledného papíru, na kterém se zrcadlí světlo měsíce a siluety postav, které tam často nejsou. Budovy jsou propojené tenkými, klidnými chodbami s bambusovými stěnami a jezírky, v nichž nikdy není jasně vidět dno.
Když návštěvník prochází sídlem, má často pocit, že se vše pohybuje, zrcadlí nebo mizí – jako by samotný palác žil a měl vědomí.

Hlavní místa paláce:

1. Gekkōden – Síň Měsíčního Svitu
Hlavní přijímací sál rodu Oborozuki, kde se konají diplomatická setkání a rituály. Podlaha je z temného leštěného dřeva, které odráží světlo svíček i měsíce jako vodní hladina. Po zdech visí hedvábné závěsy se stříbrnými výšivkami měsíčních fází.

2. Kiri no Ro – Mlžná Chodba
Nejdelší a nejzáhadnější chodba sídla. Každý, kdo jí prochází, vidí jinou verzi prostoru – minulost, sny, nebo iluze vlastní duše. Ztratit se zde znamená ztratit se sám sobě. Slouží také jako zkouška loajality a vnímání reality.

3. Yūgentei – Pavilon Skryté Hloubky
Osobní prostor hlavy rodu Oborozuki. Vystavěn nad vodopádem, jehož šum vytváří neustálé pozadí meditace. Stěny jsou z jemného dřeva a rýžového papíru, kolem se vznáší vonný kouř. Používá se k věštění, meditaci a vedení strategických rozhovorů.

4. Tsukimi-en – Zahrada Měsíčního Pozorování
Tichá, nádherná zahrada navržená k pozorování měsíce a ke skrytým setkáním. Obsahuje jezírko, kamenný most, bonsaje a lampy, které svítí jen při úplňku. Iluze zde často mění podobu květin a stromů podle nálady návštěvníků.

5. Kumori Kura – Skrytý Archiv
Podzemní skladiště svitků, tajných zpráv, iluzorních zbraní a relikvií. Přístup do něj mají pouze vybraní členové rodu. Prostor je chráněn spletitou sítí iluzí a zrcadel, které vedou vetřelce v kruhu, dokud nezmizí v šeru.

6. Engetsurō – Věž Kruhového Měsíce
Vysoká pozorovací věž, z níž lze za jasné noci vidět celý kraj pod mlhou. Je považována za svaté místo rodu – věří se, že zde mluví duchové předků a zjevují se prorocké sny.

Kurobara no Yakata - Sídlo Černé růže

Sídlo Rodu Černé růže – krásy i prokletí

Obecný vzhled:
Sídlo Kurobara no Yakata se tyčí na okraji mlžného lesa Tsukikage Mori (Les měsíčního stínu), na úbočí horského hřebene, kde slunce nikdy zcela nepronikne skrze staleté koruny stromů. Celý komplex je postaven v duchu krasné, ale zlověstné aristokratické architektury období Heian s gotickými prvky přidanými díky nadpřirozené povaze rodu.
Budovy jsou z temného dřeva s černolakovými sloupy, červenými střešními taškami a zlatými detaily ve tvaru růží a netopýřích křídel. Téměř každý roh je ozdoben vyřezávanými ornamenty květů růží, dýmu a stínů. Přítomnost krve a magie je cítit ve vzduchu – zdi sídla prý pulzují slabým teplem, jako by žily.

Hlavní místa sídla:

1. Kurobara-mon – Brána Černé růže
Masivní vstupní brána z černého železa zdobená zlatými růžemi. Za nocí z ní stoupá mlha, a jen ten, kdo má krevní pouto s rodem, projde bez úhony. Jinak brána „kvete“ – růže z ní vystřelí trny.

2. Gekka-no-Rōka – Chodba pod měsíčním svitem
Dlouhá vnitřní chodba lemovaná papírovými stěnami, které odrážejí tlumené světlo z vnějších luceren. Podlaha je z leštěného ebenového dřeva, a někdy se v ní zrcadlí tváře mrtvých.

3. Bara-no-Zashiki – Růžová přijímací komnata
Hlavní sál, kde se schází šlechta. Stěny jsou potažené látkami barvy suché krve, na stropě visí hedvábné závěsy a lustry ve tvaru rozkvetlých růží. Vůně růžového kadidla maskuje pach krve.

4. Chi-no-Ike – Jezero krve
Tiché podzemní jezírko v jeskyni pod sídlem. Voda vypadá jako temně rudá a zrcadlí hvězdy, i když je pod zemí. Prý v něm byla vykonána první smlouva rodu. Slouží k rituálům obnovy a proměn.

5. Yoru-no-Niwa – Noční zahrada
Rozlehlá zahrada plná černých růží, bílých pivoněk a třešní, které nikdy neodkvetou. Každý keř je zasazen nad hrobem padlého člena rodu. Lucerny v zahradě svítí jen při přítomnosti upíra.

6. Tsukikage-dō – Síň měsíčního stínu
Svatyně rodu, místo klidu, magie a uchovávání paměti. Obsidiánový oltář a svitek s pečetí zakladatele rodu. Slouží k předávání krevních slibů a vedení tajných rad.

7. Rōyoku – Voskové křídlo
Tichá část sídla obývaná pouze nejstaršími členy rodu. Uličky jsou zde ztuhlé, pokryté vrstvou vosku, a vzduch je těžký. Čas zde plyne jinak. Jsou zde zaznamenány nejtemnější rodinné rituály.

Atmosféra:
Kurobara no Yakata je místo, kde se střetává elegance a hrůza, klid a smrt. Vzduch je chladný, ale nasycený vůní růží a kadidla. Po nocích se ozývá slabý zpěv – nikdo neví, odkud pochází. Místní lidé se sídlu vyhýbají, ale ti, kdo ho spatří, nikdy nezapomenou na jeho krásu. Někteří říkají, že kdo se jednou podívá do očí člena Rodu Kurobara, už nikdy neunikne jeho stínu.

Města a vesnice

Hlavní město lidí

Inorinoha – Čepel modlitby

Hlavní město lidí
Uprostřed mlhou zahalené horské kotliny leží město Inorinoha, prastaré sídlo lidské civilizace, jehož jméno se šeptá s úctou i strachem. Je to místo, kde se modlitby setkávají s čepelí a víra se mísí s krví. Kamenné zdi lemující město nesou stopy stovek let obrany před démony, upíry i vlastní temnotou lidských srdcí.
V ulicích Inorinohy se mísí vůně kadidla s vlhkostí rozpadajícího se dřeva. Staré dřevěné domy se sklánějí nad úzkými dlážděnými uličkami, v jejichž stínech se skrývají šeptané příběhy o neviditelných silách, které město nikdy neopouštějí. Mlha se zde drží i za slunných dnů a noc je osvětlena jen mihotavými lucernami, které visí jako malé plamínky naděje.

Hlavní místa města Inorinoha:

1. Chrám Sedmi modliteb – Nanatsu no Inori no Tera
Nejstarší chrám města, stojící na skále nad městem. Každý ze sedmi oltářů uvnitř je věnován jedné ze ztracených ctností lidstva. Mniši zde provádějí tajemné rituály a někteří tvrdí, že v chrámu sídlí duch města samotného. V noci je slyšet tichý zpěv, i když je chrám prázdný.

2. Ulice Tichých světel – Shizukana Akari Dōri
Nejživější obchodní čtvrť během dne, ale zároveň nejděsivější za noci. Lucerny zde hoří neustále, ale jejich světlo neodhání stíny, které se pohybují jinak, než by měly. Zde často mizí lidé bez stopy.

3. Noční pevnost – Yoru no Yōsai
Pevnost a zároveň sídlo městské stráže. Vojáci v černých uniformách střeží město před vnějšími i vnitřními hrozbami. Oplývá zvláštní aurou – říká se, že je postavena z kamene posvěceného v krvi padlých hrdinů.

4. Zrcadlové jezero – Kagami no Mizumi
Tajemné jezero za městskými hradbami, jehož hladina je klidná jako zrcadlo. Ve vodě se prý odráží minulost i budoucnost, a ti, kdo se do něj dívají příliš dlouho, prý slyší volání mrtvých.

5. Svatyně Bloudících duší  – Mayoeru Tamashii no Yashiro
Malá svatyně na okraji města, obklopená lesem. Je zasvěcena těm, kteří zemřeli neklidnou smrtí. Místní se jí vyhýbají, ale někteří zoufalí jedinci zde hledají pomoc – nebo pomstu.

6. Vnitřní čtvrť Fushi  – Fushi no Machi
Zvláštní a uzavřená část města, kde žijí učenci, lékaři a kněží, kteří se zabývají zakázanými vědami. Zde se rodí zbraně, lektvary i proroctví, která mohou změnit osud celého lidstva. Nikdo nepřichází bez povolení – a málokdo odchází beze změny.

Ostatní města

Shizukawa – Tichá řeka

Shizukawa je malé, zapomenuté město v horách, ponořené do věčné mlhy a podivného ticha. Působí, jako by bylo zaseknuté mezi světem živých a mrtvých. Dřevěné domy, ztracené talismany, šepot ze stínů a řeka, co zrcadlí smrt. Město je klidné – ale nebezpečně. Ticho bolí, vzduch je těžký a temnota nikdy doopravdy neodchází.

Hlavní místa:

• Most Tichých stínů – Přes mlžnou řeku. Kdo na něm přespí, změní se.

• Chrám Černé kněžky – Temný chrám bez mnichů. Jen roucha, která se hýbou sama.

• Ulička šeptajících lampionů – Lampiony se jmény mrtvých. Promluv a jsi jedním z nich.

• Studna Nemluvící vody – Hlasy ze dna. Ne vždy chtěné.

• Staré hřbitovy – Sošky mění tváře. Svíčky hoří samy.

• Jezerní dům – Napůl potopený, věčně zrcadlící. Dívka uvnitř nezestárne. Ani neumře.

• Dům Posledního vlákna – Obchod se šaty pro mrtvé. Kdo vejde, nemusí vyjít živý.

Kuyōkawa – Řeka obětin

Kuyōkawa je starobylé, tajuplné město ukryté v mlžných horách, prosycené melancholií, duchy a temnými rituály. Čas tu plyne zvláštně a vše jako by bylo zahalené v kletbě. Ulice osvětlují jen slabé lampy, střechy domů obrůstá mech a všudypřítomné ticho dusí duši.

Hlavní místa:

• Řeka Obětin – temná řeka plná duchů obětovaných lidí.

• Svatyně Yomi-no-Miya – svatyně zasvěcená smrti, opředená havrany a duchy.

• Čtvrť Aka-Shita – chátrající místo plné démonů a černé magie.

• Dům Mlčení – záhadné sídlo, kde obyvatelé zmizeli, a dnes v něm straší.

• Stanoviště Lovců krve – tajná základna bojovníků proti nestvůrám.

• Les Sedmi duší – les, kde čelíte vlastním hříchům.

• Noční tržiště Mugen-ichi – magický trh s dušemi a sny, přístupný jen s obětí.

Shōmoku – Zraněný strom

Město Shōmoku, známé jako „Zraněný strom“, je zapomenuté a tajemné místo ukryté mezi horami a lesy, kde panuje pochmurná atmosféra. Jeho název vychází z legendy o božském stromu, jehož kmen byl rozpolcen během války mezi lidmi a démony, a dnes se v jeho rozštěpu skrývají stínové bytosti. Město obklopuje les Kuronagi, kde se ozývají nelidské hlasy a mizí ztracení.

Hlavní místa:

• Zlomená svatyně Kazanari – Starobylá svatyně, kde přebývá duch zraněného stromu, který odpovídá jen těm, kdo přinesou oběť.

• Dům nočního hedvábí (Yoru no Kinuya) – Čajový dům, dnes tajné místo setkávání smetánky a kultistů.

• Tichý dvůr Akaishi – Opuštěné sídlo s tajnými chodbami a záhadnou dívkou v bílém kimonu.

• Ulice Sedmi chrámů (Shichidera) – Hlavní ulice, kde zůstává pouze chrám Ryūzōin, poslední útočiště pro nemocné a osiřelé.

• Černý trh Higanbana – Tajný trh prodávající zakázané artefakty, démonickou krev a fragmenty duší.

• Západní brána Shōmoku – Zrezivělá brána vedoucí do zakázané části lesa Kuronagi, která se otevírá pouze během Festivalu Rudého měsíce.

Kirikure – Mlžný soumrak

Kirikure je tajemné horské město obklopené lesy a věčnou mlhou, kde nikdy nenastává plný den ani noc. Působí, jako by bylo zaklíněno mezi světem živých a mrtvých. Je známé svou starobylou atmosférou, přísnými tradicemi a tíživým tichem. Obyvatelé žijí skromně a podřízeně, ve stínu minulosti a v přítomnosti, kde se mlha stává nositelkou vzpomínek i varování.

Hlavní místa:

• Ulice Tisíce Luceren – tajemná hlavní třída města osvětlená tlumenými lucernami, kde se objevují záhadné stíny.

• Chrám Mlžného Zrcadla – svatyně bohů mlhy a smrti, s magickým zrcadlem ukazujícím duše nebo vraha.

• Rudý pavilon Rokuji – čajovna a nevěstinec plný tajemství a zakázaných informací.

• Hřbitovní alej Šuuren – starý, strašidelný hřbitov, kde zůstávají duše násilně zemřelých.

• Zapuštěný okrsek Hisenkai – opuštěná, zapadlá část města zahalená nejhustší mlhou, ze které se lidé nevracejí.

• Kovářství Kurohane – dílna, kde vznikají magické meče s vlastní duší, obávané pro svou smrtící moc.

Seigetsuraku – Pád tichého měsíce

Seigetsuraku je tajemné, melancholické město ukryté mezi mlžnými horami, poznamenané dávnou tragédií, kdy z nebe sestoupil krvavý měsíc. Od té doby zde panuje tísnivá atmosféra, přetrvávající mlha a neklidné ticho. Město působí jako místo na pomezí světa živých a mrtvých.
Architektura ve stylu období Edo je znepokojivě krásná – vybledlé dřevěné domy, ochranné symboly a opuštěné uličky plné podivných jevů.

Hlavní místa:

• Měsíční chrám: Sídlo uctívání měsíčního božstva, obestřené duchy a zvláštní aurou.

• Akaishi – Rudé kameny: Chudinská čtvrť plná tajemných zvuků a minulosti šamanů.

• Svatyně mlčenlivé vody: Zrcadlo pravé podoby a zmizelých návštěvníků.

• Sídlo radních: Temná budova, kde sídlí odlidštění vůdci města.

• Noční ulička: Proměnlivé místo podivných obchodníků a magických květin.

• Hřbitov ztracených jmen: Tiché místo zapomenutých mrtvých a bezejmenných duší.

Kuroi Michi – Černá cesta

Kuroi Michi je zapomenuté město ukryté v mlhavých horách a hlubokých lesích. Je zahalené melancholií a temnými legendami – zejména tou, která říká, že cesta ven je nasáklá krví těch, kdo se pokusili odejít. Město je tiché, deštivé, s černými uličkami a červenými lucernami, plné stísněné atmosféry a tajuplných míst:

Hlavní místa:

• Chrám bludných duchů přitahuje neklidné duše a šeptané modlitby.

• Ulička krvavého hedvábí skrývá zakázané obchody s kouzly a jedem.

• Temná řeka Kurokawa odnáší duše a je centrem očistných rituálů.

• Dům Ticha je opuštěná nemocnice s přítomností mrtvých hlasů.

• Tržiště Stínů nabízí magické předměty v časech, kdy měsíc dovolí.

• Radnice je sídlem tajemného správce napojeného na nadpřirozeno.

• Hřbitov pod třešní spojuje krásu květů s temnou magií krve.

Aibetsu - Smutné rozloučení

Aibetsu je melancholické město ponořené do mlhy a ticha, kde čas jako by zůstal stát. Všude je cítit ztráta a podivné ticho. Obyvatelé žijí ve stínu pověr a bolestných vzpomínek. Příroda pohlcuje domy a legendy prostupují každodenní život – o poutnících, papírových ptácích i tajemném bubínku.

Hlavní místa:

• Svatyně Loučení: Posvátné místo pro zapomenuté a nechtěné vzpomínky, provázené záhadným pláčem.

• Dům Mizejících: Strašidelný dům s nemluvící dívkou Hinou, která údajně slyší hlasy mrtvých.

• Pavilon Bílého deště: Místo, kde prší popel a slyšet jsou šeptaná jména.

• Most ztracených přání: Most, který spojuje se zapomenutými touhami – bolestnými či zasutými.

• Hřbitov šepotu: Zarostlý hřbitov s tichou hudbou, která mění ty, kdo ji následují.

• Dům černé papírové lucerny: Kaligraf Seiji posílá duše na cestu skrze černé lucerny, viditelné jen těm, kdo opravdu truchlí.

Vesnice

Hakanomura: Vesnice pomíjivosti

Hakanomura je tajemná vesnice ukrytá v horské mlze, odtržená od světa živých i mrtvých. Zahalená věčným šerem a melancholií, působí jako místo, kde se čas zastavil. Vzduch voní mechem a kouřem z vonných tyčinek, domy jsou starobylé a porostlé mechem, tiché a plné vzpomínek.

Hlavní místa:

• Chrám Pominutých duchů – svatyně duchů, kteří nenašli klid.

• Jezírko Přebývajícího měsíce – zrcadlí lidské hříchy a občas i mrtvé.

• Dům rodiny Kuronuma – opuštěný dům dávných ochránců vesnice.

• Most Smutečních svitků – místo posledních slov a odcházejících duší.

• Dům Mlčící léčitelky – léčitelka, která si za pomoc bere vzpomínky.

• Hřbitov Sestupující mlhy – mlhou zahalené místo, kde se duše nikdy neodmlčí.

Kōbō no Sato - Vesnice vzdoru proti zániku

Kōbō no Sato je tajemná, mlhou zahalená vesnice ukrytá hluboko v horách. Její obyvatelé žijí v odříznutí od světa, obklopeni temnotou a dávnými legendami. Vesnice nese jméno jako připomínku odhodlání nepodlehnout zániku.

Klíčová místa:

• Svatyně Posledního Plamene – Posvátné místo s věčným ohněm, který chrání vesnici. Mniši zde provádějí rituály během měsíčních zatmění.

• Studna Zapomnění – Tajuplná studna, jejíž voda má zapomnění přinést. Pohled do ní prý ukazuje smrt.

• Ulice Mlčenlivých – Zlověstná cesta plná minulých hlasů a stínů. Ve dne ji obývá slepá věštkyně.

• Dům Rudého Půlměsíce – Sídlo strážce vesnice, dědice zakladatelů, který uzavírá temné smlouvy pro ochranu osady.

• Pole Zapomenutých – Mlhavá pole, kde se v noci zjevují bytosti bez tváří – symboly zapomnění, prokletí nebo proroctví.

Higanmori - Les na druhém břehu

Higanmori je tajemná vesnice ukrytá v mlžných horách a starých borovicových lesích. Její jméno symbolizuje hranici mezi životem a smrtí, snem a skutečností. Působí jako místo na pomezí světů, kde se realita mísí s nadpřirozenem. Vesnici obklopuje věčně zahalený les, domy jsou ze tmavého dřeva s bílými omítkami a střechami z břidlice či rákosu. Červené lampiony slabě svítí i ve dne a kamenné cestičky propojují mostky, potůčky i svatyně.

Hlavní místa:

• Chrám večerní mlhy: Starobylý chrám v mlze, známý zahradou s bílými pivoňkami, kde se uctívají předci a lesní bohové.

• Most ztracených ozvěn: Most přes řeku, kde lze prý slyšet hlasy zemřelých, pokud se jim zašeptá jméno.

• Ulice řemeslníků: Malebná ulička s dílnami kovářů, tkalců amuletů a tvůrců luceren, večer voní kadidlem a svítí teplým světlem.

• Čajovna Hanashigure: Tiché místo s výhledem na hvězdné jezero, určené pro tajné rozhovory a příběhy duchů.

• Hrobka neviděných: Mýtické místo za chrámem, kde leží zapomenutí mrtví, obklopeni věčně kvetoucími sakurami.

Tsuyukusa no Mura - Vesnice rosnokvětů

Tsuyukusa no Mura je zapomenutá vesnice ukrytá v mlžných horách, obklopená hustými lesy a divokými modrými květy (tsuyukusa), které připomínají oči duchů. Vesnice působí, jako by zůstala uvězněná v čase – ticho, záhadná atmosféra a podivné tradice jí propůjčují až nadpřirozený charakter. Obyvatelé jsou mlčenliví a vyhýbají se porušení starých pravidel.

Hlavní místa:

• Tsuyukusa-jinja – starý svatostánek uctívající ducha země, jehož oltář je tabu.

• Jezerní dům – opuštěné stavení u tajemného mlhavého jezera, kde zřejmě přebývají zbloudilé duše.

• Ulička tichých lamp – kamenné lampy nesoucí jména mrtvých, které prý zhasínají krátce před smrtí.

• Dům léčitelky Kayo – bylinkářka s vědomostmi o „druhém světě“ a ochraně před temnými silami.

• Opomíjený hřbitov – místo posledního odpočinku nečistých duší, kam chodí jen děti… a mizí.

Města a vesnice

Hlavní město upírů

Chi no Miyako – Krvavé město

Chi no Miyako je městem, které se nachází na okraji světla a temnoty, kde neexistuje žádný bezpečný úkryt před hrůzami, které dýchají ve vzduchu. Město je zasazeno v srdci zamlžených hor, kde slunce zřídka zasvítí a nebe je často zahaleno do krvavě rudých a inkoustově černých mraků, které v něm tančí jako smutní duchové. Vzduch je těžký, nasáklý vůní staré krve, kadidla a deště, a každé dýchání se zdá být prokletím. Ulice jsou úzké a křivolaké, lemované staletými dřevěnými stavbami s černými střechami pokrytými tmavými mechy, které se zdají být oživené vlastními stíny.
Město je osvětleno tajemnými lucernami, jejichž plameny nikdy nehoří jako běžné světlo, ale spíše září v barvách modré, fialové a někdy až krutě rudé. Mnohé z těchto luceren obsahují kousky duší těch, kteří sem přišli a už se nikdy nevrátili. V srdci tohoto temného města se nachází palác, sídlo vládce upírů, který dává městu jeho zlověstnou pověst. Krvavé město není jen místem vlády, ale i místem, kde se setkávají noční bytosti, upíři, temní čarodějové a duchové, kteří ve svých temných zakoutích plánují své následující kroky v nekonečné hře o moc a přežití.

Hlavní místa Chi no Miyako:

1. Ulice Tisíce Luceren – Sennon Dōrō
Hlavní třída města je nazývána Ulicí Tisíce Luceren, kde se tisíce podivných luceren rozsvěcují v noci, každý s duší nějakého ztraceného. Tyto lucerny jsou nejen světlem, ale také strašidelnými památkami na oběti, které město pohltilo. Ulice je lemována stánky, kde se prodává zboží podivného charakteru – artefakty, krev, zakázané knihy a temná kouzla. I zde se odehrávají tajné dohody a obchody, které často končí smrtí nebo věčným zatracením.

2. Chrám Krvavého měsíce – Shinku no Dera
Tento chrám je postaven na útesu nad městem a je zasvěcen Rudému Měsíci, jenž se každou noc objevuje nad městem jako znamení pro rituály a oběti. Chrám je starobylý, jeho stěny jsou poseté krvavými runami a podlahy jsou pokryté lepkavými kapkami staré krve. Zde kněží vykonávají obřady, jež přivolávají síly temnoty, a věštci předpovídají osud těch, kdo se odváží vstoupit. Když je měsíc v úplňku, chrám se stává místem velkých rituálů, kdy upíři a temné bytosti pijí krev a čelí své vlastní smrtelnosti.

3. Zahrady Tichého úpadku – Shizuka Hōkai no Niwa
Zahrady, které nikdy nepoznaly růst. Černé stromy s červenými listy se zde krčí jako kostlivci, kteří čekají na okamžik, kdy spadnou k zemi. Voda v jezírkách je tmavě karmínová a kamenné chodníky vedou k hrobům dávno zapomenutých upírů. I zde se občas setkávají ti, kdo hledají tiché místo pro intriky nebo pro plánování temných činností. V těchto zahradách je ticho, které je tak husté, že se zdá, že i vzduch je mrtvý.

4. Krvavá studna – Chi no Ido
Starobylá studna, která se nachází v samém středu města. Nikdy nevyschne, protože je napájena krví z obětí, které byly v průběhu staletí do studny vhozeny. Místní říkají, že když se podíváte do jejího temného dna, spatříte svůj vlastní konec, protože studna ukrývá tajemství všech, kdo byli obětováni. Někteří říkají, že pokud se do studny podíváte dostatečně dlouho, můžete ovládnout osud těch, kdo kolem vás procházejí.

5. Čtvrť zapomnění – Wasurerareta Yoru
Tato čtvrť je zahalena věčnou mlhou a nikdo, kdo do ní vstoupí, se nikdy nevrátí stejný. Ulice zde se mění jako v bludišti, nikdo neví, kam ho zavede, a každý krok zní jako zaklepání na hrob. Je to místo, kde se ztrácí ti, kdo byli vyhnáni, či ti, kteří se dopustili příliš mnoha hříchů. Panuje zde ticho, které je jen přerušeno vzdáleným šepotem a výkřiky, které přicházejí z temnoty.

Ostatní města

Město Kurobara - Černá růže

Kurobara je temné, mlhou zahalené město na hranici světa, kde slunce téměř nevychází a noc je věčná. Vzduch nese vůni vadnoucích růží a krve. Město je zdánlivě opuštěné, ale plné stínů, paměti a skrytého života – zdi šeptají a okna sledují.

Hlavní místa:

• Krvavý trh – tajemné tržiště prodávající magické a krvavé artefakty, vedené nestvůrnými obchodníky.

• Růžový krypt – podzemní katakomby s prastarými spícími upíry, růže zde značí probuzení.

• Svatyně zapomnění – místo duchů a ztracených duší, kde zaznívá píseň zpívaná samotnou růží.

• Čajovna černého polibku – čajovna ztracených, odkud se hosté již nevracejí.

• Rudá brána – vstup do lesa a světa za městem, odkud přichází cizinci a bytosti jiného původu.

Tsukiyonouta – Píseň měsíční noci

Tsukiyonouta je tajemné, melancholické horské město zahalené mlhou a věčným šerem, kde vládne měsíc a stíny skrývají nadpřirozené bytosti jako oni, yurei a upíry. Město působí jako ztracené v čase, s úzkými kamennými uličkami a starobylými dřevěnými domy. Lidé tu žijí tiše a obezřetně.

Hlavní místa:

• Chrám Tsukikage: Posvátné místo věnované bohyni noci, s legendami o podzemní svatyni.

• Ulice Tichých lamp: Tajuplná hlavní ulice, kde mizí lidé pod září bledých lampionů.

• Jezero Kagetsu: Záhadné jezero s měsíční září a potopenou svatyní na dně.

• Dům rodiny Yashiro: Zchátralé sídlo s temnou minulostí, obestřené záhadami.

• Hřbitov Hana-no-Kurai: Mlhou zahalený hřbitov s bílými květy a násilnou minulostí.

Sakaki no Yami - Temnota posvátného stromu

Sakaki no Yami je tajemné upírské město ukryté v temném, živém lese, obklopené staletými stromy a mlhou, která nikdy neustupuje. Les chrání město před nezvanými, mění cesty a pohlcuje zvuky. Město je prosycené starou magií, zapomenutou bolestí a podprahovým hladem.

Hlavní místa:

• Chrám Tsukikage – posvátný chrám vrostlý do černého stromu sakaki, místo obětí a paměti, plné kadidla a duchovních zvuků.

• Jezerní dvůr Utsuroi – zrcadlící, děsivě klidné jezero, pod jehož hladinou údajně spí ti, kteří odmítli krev.

• Ulice Tichého chvění – tichá, opuštěná ulička s neklidnou atmosférou a stíny, které sledují.

• Ztracené pole Aka no Hara – krvavé pole s pavoučími liliemi, jež zpívají a přitahují ty, kteří chtějí zemřít.

• Dům Ticha – centrální sídlo klanu, který město založil, tiché, opuštěné, ale plné přítomnosti těch, kdo nikdy neodešli.

Yūketsu - Město Krvavého sání

Yūketsu je tajuplné město ukryté v mlžném údolí, kde neexistuje den a vše je zahaleno v neustálém měsíčním svitu. Čas tu plyne jinak a samotné město působí, jako by žilo. Vzduch je nasycen vůní krve a ticha, které šeptá. Upíři zde vládnou otevřeně a udržují přísný řád. Lidé, kteří sem vstoupí, často ztratí svou minulost a splynou s temnotou města.

Hlavní místa:

• Tsukiyo no Yakata – sídlo vládce města, tajemné a bludištní.

• Chi no Yu – krvavé lázně s magickou silou.

• Kurai Ichiba – tiché tržiště pod bambusem, kde se
 obchoduje s podstatou věcí.

• Kagetsu Dō – chrám měsíční upírky, kde probíhají noční rituály.

• Yūketsu no Mori – rudý les šeptající jména mrtvých.

Amai Ketsueki - Sladká krev

Skryté hluboko v mlžných horách a obklopené neproniknutelnými lesy leží město, kde noc nikdy zcela neodchází. Mlha visí ve vzduchu jako závoj, rudé javorové listy se mísí s krví na kamenných stezkách a červené lampiony tiše pulzují ve tmě.
Dřevěné domy s černě lakovanými střechami a posuvnými dveřmi z rýžového papíru působí prázdně, jako by zapomněly na své obyvatele. Slabé světlo luceren ozařuje tiché uličky, zatímco vítr šeptá jména těch, kdo nikdy neopustili svůj domov.

Hlavní místa:

• Akagetsu-dera Chrám Rudého Měsíce
Starobylý chrám na úpatí kopce, kde se konají rituály pod krvavým měsícem a ticho je přikázáním.

• Chi no Omoide Hostinec Krevavých Vzpomínek
Tichá čajovna pro noční hosty, kde portréty neodešlých visí na stěnách a obsluha přichází, dřív než ji zavoláš.

• Ginhai-dōri Ulice Stříbrného Popela
Hlavní třída pokrytá stříbrným prachem, lemovaná obchody s tajemným zbožím – talismany, zrcadly a krví barvenými kimonami.

• Bōkyaku no Ike Jezírko Zapomnění
Temná vodní hladina za městem, kde minulost mizí a nový osud se rodí.

• Yoru no Hana Pavilon Nočních Květů
Odloučený dům na kopci, kde kvetou květiny rostoucí z krve. Slouží jako sídlo neznámého vládce, jehož smích se mísí s hudbou minulosti.

Yoru no Tsubaki – Kamelie noci

„Město, kde růže nevadnou, ale lidé mizí。“

Ztracené v temných horách a pod věčným závojem noci leží město Yoru no Tsubaki – Kamelie noci. Město, kde čas plyne jinak, kde stopy mizí a stíny mají oči. Není pro živé – je to město zapomenutých, padlých a věčných.

Hlavní místa:

• Akatsubaki no Miya – Svatyně Rudé Kamélie
Chrám z kadidla a popela, kde mniši se zašitýma očima uctívají bohyni noci. Stráží ho dívka s květem místo srdce.

• Yoru no Toshokan – Noční knihovna
Podzemní labyrint svitků a hlasů knih. Zde se zapisují osudy upírů. Smrtelník může vstoupit… za cenu duše.

• Shirotsuki no Yado – Hostinec U Bledého měsíce
Časově pokřivený hostinec, kde se vaří čaj proti upířím touhám. Každý pokoj je jiný svět.

• Gin Nemuri Teien – Zahrady Stříbrného spánku
Zahrady, kde květy kvetou jen v noci. Uprostřed leží obsidiánová hrobka s Prvním upírem.

• Ishi no Kokoro Yokochō – Ulička Zkamenělých srdcí
Zjevuje se ve chvíli bolesti. Kameny v jejích zdech nesou otisky těch, kteří neunesli svůj žal.

• Momoiro Kōmori no Ana – Doupě Růžových netopýrů
Noční klub ukrytý v podzemí. Krystaloví netopýři, růžové sklo a zábava, která pálí jako krev.

Vesnice

Jashinmura – Vesnice zlého boha

Jashinmura je temná, zakletá horská vesnice zahalená mlhou, kde žije upíří klan Jashin no Ichizoku – lidé uvěznění mezi životem a smrtí po krvavém rituálu na uctívání zakázaného boha Jashina. Slunce zde nikdy nevychází naplno, vesnice působí jako pohřebiště ztracených duší s těžkou atmosférou a tichými, děsivými šepoty.

Hlavní místa:

• Svatyně Jashina s temnou sochou boha a obřady za tmy,

• Dům Krve, sídlo upírského vůdce s jezírkem rudé vody,

• Jezero bez odrazu, kde lidé vidí mrtvé místo sebe,

• Pohřebiště bezejmenných s modrými plamínky duší obětí,

• Ulička šepotů, kde prý slyšíš svou budoucí smrt,

• Čajovna Temného měsíce, kde se pije čaj s krví a málokdo odchází živý.

Vesničané jsou označeni ochranými znaky Jashina, děti se tu nerodí, a vstoupit sem může jen ten, kdo ztratil vše a touží po pomstě nebo krvi.

Kurayami Mura - Vesnice temnoty

Tajemná vesnice ukrytá v horách, kde slunce nesvítí a čas plyne jinak. Věčný soumrak, těžká noc, chlad a šepoty ze stínů naplňují místo atmosférou mezi životem a smrtí. Domy jsou staré a chátrající, jako by vesnice jen přežívala v zapomnění.

Hlavní místa:

• Chrám Tsukikage – Tsukikage Jinja
Šintoistický chrám s krvavými svitky a stínovým knězem. Měsíční světlo zde vládne.

• Dům Mlčení – Shizuka Yashiki
Opuštěné upírské sídlo se sakurami, které nekvetou, a zrcadly ukazujícími minulost.

• Cesta Krve – Chi no Komichi
Kamenná cesta nasáklá krví těch, kteří se pokusili odejít – a nevrátili se.

• Hřbitov Beze Jmen – Nanashi no Haka
Tajuplný lesní hřbitov s hroby bez jmen, které se v noci samy posouvají.

• Jezero Tiché duše – Shizuku no Mizuumi
Černé jezero bez odrazu, ve kterém se objevují cizí tváře a duše utopených.

• Krvavý čajový pavilon – Chairo no Yami
Čajovna v bambusovém háji, kde čaj odhaluje sny o smrti a ukazuje pijákovu smrt.

Kurayami Mura je svět, kde temnota dýchá, minulost nikdy nezmizela a hranice mezi světy se rozplývá.

Tsukiyo no Sato – Osada měsíční noci

Ukrytá v mlhavých nížinách mezi tmavými jezery a tichými potoky se nachází Tsukiyo no Sato – osada, o níž se šeptá jen v noci. Staré domy s prohnutými střechami zarostlé mechem stojí tiše podél stínů černého pohoří. Věčně vlhký vzduch voní po rozkládajícím se listí a ticho ruší jen šumění vody a krákání vran.
Tato osada je ponořená do věčné šedi – slunce sem téměř neproniká, mlha visí i za dne a noc je zde hlubší než kdekoli jinde. Zrcadla jsou zakázána, okna zůstávají zamlžená a světlo pochází pouze z lampionů z tmavého papíru. Obyvatelé – upíři – zde žijí podle starých zákonů noci a paměti.

Hlavní místa:

• Chrám Ztišené krve - Shizuketsu-dera
Starobylý chrám u jezera, zarostlý lotosy a vlhkomilnými rostlinami. Uvnitř vládne ticho, přerušované jen kapkami vody z trámů. Slouží upířím rituálům a uctívání předků – prvních Dědiců noci.

• Jezero Skrytého měsíce - Kakuretsuki no Mizūmi
Hladina černá jako sklo odráží pouze měsíc – nikdy ne postavy, které ho pozorují. Říká se, že pod hladinou odpočívají duše těch, kdo porušili zákony osady.

• Most zapomnění - Bōkyaku no Hashi
Starý dřevěný most přes mlžný potok. Každý, kdo jím projde, zanechá část své minulosti za sebou. Slouží jako hranice mezi světem lidí a Tsukiyo no Sato.

• Zahrady Mlčících květů - Chinmoku no Hana-en
Záhadné, zarostlé zahrady plné květin, které nikdy nevoní. Otevírají se pouze při krvavém úplňku. Upíři sem chodí rozjímat a opouštět staré křivdy.

• Hostinec Beze jména - Na mo nai Yado
Starý hostinec pro putující bytosti noci. Ticho zde není narušováno slovy, ale přesto nabízí bezpečné útočiště. Ve vzduchu visí pach dřeva, kouře a krve.

• Hřbitov bez hrobů - Haka naki Chi
Pusté místo s bezejmennými kameny. Upíři zde nepohřbívají těla, ale vzpomínky – každý kámen je připomínkou ztraceného snu nebo touhy.

Tsukiyo no Sato je místo, kde se čas rozplývá v mlze, kde světlo měsíce slouží jako jediný svědek a kde se vzpomínky stávají skutečnějšími než přítomnost.

Kagetsu – Vesnice Stínu měsíce 

Za sedmi zákrutami staré poutní stezky, kde mlha visí jako závoj zapomenutých snů, leží vesnice Kagetsu – místo, jehož jméno se vyslovuje jen šeptem. Ukrytá pod horou Tsukikage (Stín měsíce) a obklopená vodopády, které padají jako stříbrné závoje, je vesnice ponořená do věčného šera a melancholie. Ranní mlha se zde nikdy nerozptýlí, plazí se mezi starými dřevěnými domy, šumí v bambusových hájích a halí svět do ticha bez času.
Z vysoké hory stékají tři vodopády – Sora no Namida (Slzy nebes), které nepřestávají zpívat. Každý představuje jiný druh smrti: klidnou, násilnou a nevyřčenou. Jejich voda napájí černé jezero uprostřed vesnice, které prý dává život i těm, kdo jej už ztratili.

Hlavní místa:

• Kokue no Yakata – Dům zčernalých závojů
Sídlo upírského rodu. Okna jsou zastřena černými závoji, interiér voní po kadidlu a dřevo šeptá příběhy minulosti. Večer se na prahu objevují bílé květy – od neviděného dárce.

• Gekkō no Miya – Svatyně Půlměsíce
Nachází se na úpatí hory, kde je mlha nejhustší. Zvon tu mlčí po celé věky, ale jeho ozvěna zní v mysli těch, kdo se přiblíží. Věčný plamen uvnitř svítí chladným modrým světlem.

• Shizukesa no Ike – Jezero Nemluvených
Jeho tmavá hladina odráží pouze měsíc. Noční lampióny, které se kolem objevují, zapaluje neznámý. Voda je prý portál mezi světy – přístupný jen těm, kdo zapomněli své jméno.

• Eien no Chōchin-dōri – Stezka věčných luceren
Cesta vedoucí z vesnice do mlžného lesa. Lucerny svítí bez ohně, živené dušemi těch, kdo tudy prošli. Kdo sejde z cesty, ztrácí se navždy.

• Chi no Yume no Ranma – Pavilon krvavých snů
Pavilon skrytý pod stromy japonských javorů, jejichž listy se nemění. Místo snů, lží a vzpomínek – kde upíři sní ne o krvi, ale o tom, čím mohli být. Čas zde dýchá jinak.

Kagetsu je místo, kde mlha šeptá zapomenuté příběhy, smrt není koncem a ticho je hlasem minulosti.

Hlavní školy a akademie

Školy lidí

Kyōhitsu Gakuan – Škola šíleného pera je na první pohled obyčejná japonská střední škola, ale za jejími zdmi se skrývá podivná a tísnivá atmosféra. Třídy působí neklidně, vzduch je nasáklý inkoustem a studenti se chovají neobvykle tiše. Každý z nich nosí černý deník zvaný „Pero duše“, do kterého si zapisuje poznámky – a také jména. Zapsání jména může mít nevratné následky.
Škola je plná záhad: mizící učitelé, tajemné nástěnky s jmény těch, o nichž už nikdo nemluví, knihovna s černě vázanými svazky, které vyhledávají své čtenáře, a tajný klub Literárního ducha, jehož členové dovedou zraňovat slovy.
Šepot mezi studenty varuje: nepiš jména z hněvu a nikdy nepodepisuj to své – protože ve škole, kde psané slovo ožívá, může každá věta znamenat začátek konce.

Tōrōgata Gakkō - Škola ve tvaru lucerny je tajemná škola skrytá mezi starými borovicemi a neustálou mlhou. Její architektura připomíná kamennou lucernu – tichou, starobylou a naplněnou vzpomínkami. Má osmiúhelníkový tvar s nádvořím a javorovým stromem, jehož listy nikdy zcela neopadnou. V noci ji osvětlují tlumené lampiony, které vrhají přízračné stíny.
Uvnitř školy vládne hluboké ticho, jako by budova naslouchala. Učebny mají dřevěné lavice a posuvné dveře, na stěnách visí zapomenuté kaligrafie. Uniformy jsou tradiční, tmavé – chlapci nosí gakuran, dívky modročerná kimona. Některé části školy, zejména severovýchodní křídlo, působí, jako by se v nich zastavil čas.
Tōrōgata Gakkō není klasicky strašidelná – ale je to místo, kde se přítomnost jemně prolíná s minulostí.

Akademie upírů

Ketsumon Gakukan - Akademie krvavých znaků je starobylá akademie ukrytá v mlžných horách a temných cedrových lesích. Je známá svou tichou, ale děsivě živou atmosférou. Rudé dřevěné pavilony, krvavé pečetě a staré svitky s měnícími se znaky vytvářejí místo, kde magie a tajemství dýchají na každém kroku.
Studenti zde nejsou nikdy sami – škola je bdělá a cítí krev i úmysly. Učitelé působí jako stíny, netopýři hnízdí pod střechami a voda v kamenných fontánách údajně proudí z podsvětí.
Jen ti, kteří složili Přísahu krve, smí vstoupit do svatyně za akademií, odkud vane chlad až do morku kostí. Večery jsou tiché, rudé javory planou a mlha pohltí celý areál jako živoucí noční můra.

Kōsho Gakukan – Akademie rudé učebnice je starobylá a tajemná akademie, skrytá mezi mlhavými horami a chráněná torii branami. Její jméno odkazuje na karmínové svitky psané krví, které se po generace předávají mezi mistry a žáky. Škola je postavena z temného ebenového dřeva a červeně lakovaných trámů, obrostlá purpurovým břečťanem a zdobená květy, které rozkvétají jen v noci.
Uvnitř panuje tichá, uctivá atmosféra. Třídy připomínají čajové pavilony, knihovny jsou plné svazků s rudými tituly a kolem jezírek s černými koi kapry svítí karmínové lucerny. Kōsho Gakukan není jen místem vzdělání – je to živoucí svatyně paměti, kde každé slovo a čin rezonuje s duchy předků.

Ostatní opuštěná místa

Jukai no Utage (Hostina mořského lesa):
Jukai no Utage je tajemný a melancholický les na pomezí života a smrti, ukrytý v mlhavém údolí pod horami. Stromy v něm nerostou vzhůru, ale dolů, jako by se snažily stáhnout duše do temnoty. Vzduch je prosycen slzami a tichem, které narušuje jen šelest hedvábí připomínající poslední kroky těch, kdo se rozhodli odejít z tohoto světa.
Místo je zahaleno stálou mlhou, v níž se objevují siluety – snad duchové, snad vzpomínky. Mezi stromy se tyčí černé papírové lampy a voskové figuríny klečí v tichém smutku. Uprostřed lesa se nachází Utage – kamenný kruh porostlý růžemi a trním, kde se každý příchozí stává součástí rituálu zapomnění. Hostina je tichá, neviditelná – les sám ji pořádá a ti, kdo usednou, už nikdy neodejdou.

Noroi no Kōji (Prokletá ulička):
Noroi no Kōji je tajemná, úzká ulička skrytá mezi starými domy z éry Edo, prosycená vlhkostí, tichem a děsivou atmosférou. Domy jsou zchátralé, pokryté mechem a plísní, lucerny s modravým světlem vrhají podivné stíny. Ulička mění svůj konec – jednou vede k chrámu, jindy k záhadné studni. Provází ji šepoty, tiché zvuky a pocit, že něco pozoruje. Místní se jí vyhýbají – legenda říká, že kdo třikrát zaslechne tajemné zvonění, najde to, co hledá… nebo ztratí vše.

Shin’en no Hana (Květina propasti):
Shin’en no Hana je tajuplná zahrada na pomezí života a smrti, zahalená mlhou a tichem. Staleté stezky mezi sakurami vedou k temnému jezírku, kde rozkvétají černé lotosy a modré růže zářící ve tmě. Čas zde plyne zvláštně, skoro jako by se zastavil. Lucerny na větvích a šeptající vítr připomínají přítomnost dávno ztracených duší. Zahrada je mystickým přechodem mezi světy – místem bolesti, touhy a nekonečného čekání.

Kubi no Kawa (Řeka hlav):
„Kubi no Kawa“ je temně poetický obraz strašidelné řeky, jejíž vody jsou nasáklé krví, popelem a nevyslovenými výkřiky minulosti. Na jejích březích se kupí lebky a čelisti, stromy nesou jména obětí a nocí se ozývají nářky duchů. Řeka je místem utrpení, msty a neklidu, ale zároveň má podivnou, znepokojivou krásu – jako památník hrůz, které nemají být zapomenuty.

Sangeki no Enza (Divadlo tragédie):
Zapomenuté kabuki divadlo na japonském venkově je zchátralé, tajemné a obklopené děsivou aurou. Zvenčí zarůstá a nese stopy krve či stáří, uvnitř vládne ticho a strašidelná atmosféra – potrhané lampiony, zničené loutky a ohořelé pódium připomínají dávné hrůzy. Podle legendy zde poslední hra skončila šílenstvím a vraždami, zatímco diváci byli jakoby paralyzovaní. Od té doby se věří, že duchové herců i publika v divadle stále přebývají a představení nikdy neskončilo.

Kowaki Uta no Yashiro (Svatyně děsivé písně):
V zapomenutých mlžných horách stojí opuštěná svatyně, kterou opustili i bohové. Obklopena bílými lampiony s rudým světlem a prostoupena mrazivým tichem, působí jako místo z jiného světa. Uvnitř se ozývá strašidelná hudba z citery a šíří se pach krve a kadidla. Legenda vypráví o záhadném muži s bílýma očima a zakrváceným kimonem, který se zde zjevuje a zpívá píseň v neznámém jazyce smrti. Místní se svatyni vyhýbají, ale v noci prý lze slyšet jeho děsivou melodii.

Okiku no Yashiki (Sídlo Okiku):

Okiku no Yashiki je opuštěné a děsivé sídlo skryté v mlze a zarostlém lese. Dům nese stopy dávné slávy, ale i hlubokého zapomnění – prohnilé trámy, studený vzduch a zrcadla, ve kterých se občas zjeví tvář mrtvé dívky. Legenda varuje před odpovědí na tiché počítání do devíti – desáté číslo náleží duchu. Zahrada s jediným stromem, stužkami a šepotající studnou připomíná zradu, lítost a bolest, které tu zůstaly po zmizelém rodu.

Warau Ningyō no Yakata (Sídlo smějících se panenek):
V zapomenutých horách se skrývá zchátralé sídlo, kde vládne děsivé ticho a strašidelný smích. Stará dřevěná stavba je plná panenek – stovek tichých pozorovatelek, které mění polohu, když se nikdo nedívá. Vnitřek sídla působí jako divadelní kulisa, kde zůstaly jen stíny, zápach smrti a rozbité tělo se šálkem černé tekutiny. Místo, kde čas stojí a kde se loutky smějí i bez vodičů.

Sōhitsu Bō (Komnata pohřebního pera):
je temná a zlověstná místnost plná starých, posmutnělých symbolů a stěn pokrytých sazí a starou krví s podivnými, pokřivenými znaky. Vzduch je těžký a voní po spáleném kadidlu a prázdnotě. Z trámů visí uzly z vlasů, které symbolizují nikdy nevyslyšené modlitby. Uprostřed je nízký stůl s pohřebním perem vyrobeným z vlasů mrtvé nevěsty, namočeným v nikdy nevysychající inkoustové studni. Když se tím perem píše, ozývá se tajemné šeptání plné bolesti a zapomenutých výkřiků. Místnost sama reaguje na přítomnost živých chladem, mlhavými zrcadly a pohybujícími se stíny. Sōhitsu Bō není místo pro tvorbu, ale místo, kde slova přerůstají v kletby a každý, kdo zde psal, nakonec ztratil své jméno nebo duši.

Bōshitō (Věž zapomenutých dětí):

Na okraji mlžného údolí stojí zapomenutá věž Bōshitō, temná a děsivá stavba z černého dřeva, která se z paměti vytrácí jako sen. Legenda praví, že to býval sirotčinec pro démonické a nežádoucí děti. Dnes je opuštěná, ale působí živě – stěny šeptají, obrazy se hýbou, schodiště skřípe dětským nářkem a místnosti si pamatují ty, kteří v nich zmizeli. Věž přitahuje zpět ztracené duše, které se nevracejí pro pomstu, ale hledají zapomnění – marně. Bōshitō nezapomíná.

Hyōmen Gakudō (Škola posedlých masek):

Hyōmen Gakudō – Škola posedlých masek je tajemná, zchátralá škola ukrytá hluboko v mlžném lese, kde se zastavil čas. Přestože budova chátrá, nepřirozeně odolává zkáze. Uvnitř panuje tíživá atmosféra – temné chodby, prastaré třídy s divadelními maskami a svitky, které se mění, když se nikdo nedívá. V opuštěné svatyni se nachází zrcadlo, jež každému ukazuje jinou tvář – často vlastní, ale s výrazem smrti.
V noci škola ožívá – kroky zní z neexistujících pater, stíny se pohybují rychleji než světlo a věci mění své místo. Čas zde neplyne běžně – kalendář se zastavil na neexistujícím datu: Poslední den festivalu masek, který se však opakuje každý rok.

Ningyō Byōin - Nemocnice Panenek

• Dřevěná budova s tradičními šóji dveřmi a střešními taškami porostlými mechem.
• Vstupní hala je tichá, zaprášená, plná porcelánových panenek ve vitrínách, které vypadají až příliš živě.
• Fotografie malých pacientek na stěnách – oči vyříznuté nebo zaškrtnuté štětcem.
• Místnosti bývalé terapie plné dětských hraček – mnohé jsou rozbité, jiné samy hrají melodii i bez baterií.
• Zvuk kroků po dřevěné podlaze, ačkoliv chodby zůstávají prázdné. Vzduch je nasycen vůní starého papíru, kadidla a rozkladu.

Sestřička Tsukiko (Dítě měsíce)
• Věk při smrti: 21 let
• Vzhled: Dlouhé černé vlasy spletené v cop, tvář s chirurgickými stehy místo očí. Bílá sesterská yukata, potřísněná krví. Vždy drží velkou stříkačku s černou kapalinou.
• Pozadí: Zpočátku milá a obětavá, ale stala se nástrojem hypnózy šíleného doktora. V šílenství začala „léčit“ pacienty podle svého pokřiveného soudu.
• Zvláštnost: Objevuje se nečekaně za zády. Fluktuace v tlaku, šepot slova „injekce“… a pak pichlavá bolest v krku.

Zangyaku Iryōin – Léčebna Krutosti

• Chladná kamenná a železná konstrukce s labyrintem chodeb, ve kterých se světlo ztrácí.
• Operační sály s přivazovacími pásy, sklenice s orgány v zakalené tekutině a nástroje rezivějící ve vlastní historii.
• Stěny popsané poznámkami v šíleném jazyce, směsí japonských znaků a neznámých symbolů.
• Každá chodba zní stejně, ale vede jinam – prostor se mění podle toho, kdo jím prochází.
• Zápach alkoholu, staré krve a kyseliny se lepí na kůži jako plíseň.

Yuki-chan (Malá Snížek)
• Věk při smrti: 7 let
• Vzhled: Malá holčička v bílé yukatě s motivem sakur, porcelánová pleť, skleněné oči. V tváři prasklina jako na panence, červené mašle ve vlasech.
• Pozadí: Trpěla záhadnou nemocí – stuhla jako panenka. Lékaři ji „zachovali“ jako trofej léčebny.
• Zvláštnost: Najde si každého, kdo má v sobě smutek. Hraje si… dokud se její „kamarád“ nezmění ve figurínu. Ztratíš pohyb, sluch, dech… a zůstaneš.

Shibō no Byōshitsu – Pokoj Smrti

• Dveře místnosti č. 7 jsou zapečetěny ofuda talismany, varující před vstupem.
• Uvnitř jen jedna postel, roztrhaná nemocniční záclona a invalidní vozík otočený k návštěvníkovi.
• Na zdech hluboké škrábance, jako od nehtů, a červený kruh na podlaze – není jisté, jestli je z popela nebo krve.
• Elektrické světlo bliká, ale nikdy zcela nezhasne. Ticho je tak hluboké, že začíná šeptat.
• Pocit tíhy, jako by tě něco pozorovalo zpoza stěn, je všudypřítomný.

Shinji – Syn šíleného doktora
• Věk při smrti: 14 let
• Vzhled: Bledý chlapec v nemocničním hábitu, po těle inkoustové vzory, prázdný pohled černých očí, jemný úsměv, který nikdy nemizí.
• Pozadí: Byl testovacím subjektem vlastního otce – stvořen jako brána mezi životem a smrtí. V pokoji č. 7 stále žije… ale není naživu.
• Zvláštnost: Ví, kdo jsi, i když mu své jméno neřekneš. Pokud ho oslovíš ve snu, přijde za tebou do reality.