Řády Shinigami

🕯️ Řády Shinigami – „Noční slova smrti“

Každý druh Shinigami má specifickou funkci, styl a schopnosti. Nejsou jednotní – mezi nimi panuje rivalita i fascinace.

1. Kiroku Shinigami – Shinigami záznamu
Zapisují jména mrtvých, uchovávají jejich příběhy v „Inkoustových knihovnách“.

• Styl: Elegantní archiváři v černých rouchách, často s dlouhými přehozy zdobenými texty a pečetěmi.
• Muži: Dlouhé uhlově černé nebo tmavě fialové vlasy spletené do volných copů.
• Ženy: Bílé nebo šedostříbrné vlasy, až po stehna, často volně rozpuštěné se sponami z černého skla.
• Zbraň: Kaligrafický meč – pero, které se změní v čepel.
• Schopnosti:
• Inkoustová pouta – připoutá duši k vlastní minulosti.
• Zápis konce – jméno napsané v jejich knize nelze vymazat.

Andělé

🕯️Datenshi no Chikai

Temný svět padlých andělů. Bez lidí. Bez boha. Jen rovnováha mezi dvěma řády.

✨
NEBESKÁ STRUKTURA
⚖️

Rovnováha Dvou Řádů

• Hikari no Tenshi – Andělé světla

• Yami no Tenshi – Andělé temnoty

→ Padlí z vlastního rozhodnutí. Ne z viny, ale z volby.

Enma Nozomi a Její Sedm Stínů Pomsty

✨⚫ Enma Nozomi a Její Sedm Stínů Pomsty ⚫✨

🔪 Enma Nozomi (Naděje zatracených)
• Věk: Vzhledem kolem 12 let
• Vzhled: Dlouhé, uhlově černé vlasy, bledá pleť jako porcelán, rudé oči se zrcadlovým odleskem. Nositělné kimono z černých sakur a stříbrných motýlů.
• Magie: Ovládá zrcadla karmy, která ukazují vnitřní hřích a bolest.
• Ikonická věta: "Už jsi rozhodl? Duše, co křičí, už padá. Srdce spoutané tmou tě bude následovat."
• Přivolání: Jméno viníka se napíše na sakurový list a zapálí u jezera stínů za půlnoci. Z vody vystoupí Yuki a přinese černou stuhu.
• Minulost: Nozomi byla kdysi lidská dívka, kterou celá vesnice obětovala jako "dětí bohům" kvůli suchu. Přežila pouze v duchovní formě, kdy ji oslovily zapomenuté stíny mrtvých. Stala se nositelkou rovnováhy a mstitelkou.

Rody démonů

RODY –CHARAKTERISTIKY 

Enma-no-ke
Soudci a byrokraté Pekla. Rozhodují o osudu duší, nikoli podle morálky, ale podle pravidel.

Enma-no-ke 
Ve stínech krvavě rudých luceren se objevují Enma-no-ke, soudci a byrokraté Pekla. Jejich postavy se vznášejí na pomezí světa živých a mrtvých, v labyrintu temných uliček starého Japonska, kde pach kadidla a popela nikdy nevyprchá.

Muži i ženy mají dlouhé, rudé vlasy, které volně splývají až pod pas – jako plameny, které nikdy nehasnou. Z očí jim září červeň, bez emocí, ale pronikavá, jako by viděly přímo do nitra duše. Na jejich hlavách trčí černé rohy, zakřivené dozadu jako symboly jejich nelidského původu.
Nosí červená a černá kimona, často s motivy plamenů, karmínových květů nebo démonických pečetí, v kombinaci lesku hedvábí a temného stínu. Jejich oblečení působí jako součást rituálu – formální, chladné, odtažité. Z jejich zad vyrůstají černá, netopýří křídla, jejichž šepot v tichu připomíná hmyz, který se slétá k mrtvole.
Jejich přítomnost je doprovázena chladnou mlhou, tlumeným bzučením a zvukem starých řetězů. Nejsou dobrými ani zlými duchy – pouze vykonavateli zákonů Pekla, kde morálka nehraje roli – jen pravidla.

Rody upírů

UPÍRSKÉ RODY SVĚTA JIGOKU TSUKI 

1. Rod Higanbana – „Květ záhrobí“
Postavení: Královský rod, vládce všech ostatních.
Symbol: Stříbrná lilie
Styl: Stříbrné a černé kimono, rudé výšivky, masky smrti
Vzhled: Dlouhé černé vlasy stříbrné melíry (muži i ženy), rudé oči
Schopnosti: Ovládání duší mrtvých, spojení se světem záhrobí
Aura: Vznešenost, smrt, věčnost
Vztahy: Vládnou nad ostatními rody; někteří jim věrně slouží, jiní touží po jejich pádu

Shiniba – Zahrada smrti

🕯️ Shiniba – Zahrada smrti

„Mezi posledním výdechem a zapomenutím je místo, které dýchá tichou smrtí.“

Shiniba není svět, není říše, není peklo. Je to zahrada stvořená pamětí smrti. Každý kámen, strom i stín je vyryt bolestí, vinou nebo tichem.

❖ Obecná atmosféra
• Obloha: Shin no sora (Nebe smrti) – šedá, kalná jako stojící voda. Místo slunce visí měsíční kámen – Gekka seki, temně zářící koule, která nikdy nemění fázi.
• Vzduch: Vždy chladný, s vůní kadidla, popela a pergamenu. Mírné šelestění, i když se nic nehýbe.
• Čas: Kanzen na toki (Zkamenělý čas) – zacyklený, nepravidelný, kapky minulosti občas padají jako déšť.

Shirogumo – Bílá oblaka

✨ Ama no Shiraito ― Nebeská Bílá Nit

„Říše andělů, jež visí mezi nebem a snem, kde světlo není vždy milosrdné a ticho není nikdy prázdné.“

1.
Ama no Shiraito – Nebeská Bílá Nit – je andělská říše rozprostřená vysoko nad časem, nad světy, v samotném srdci éteru. Vznáší se jako bělostná krajka nad bezedným oceánem stínů. Obloha zde není modrá, ale oslnivě perleťová, s neustálým třpytem, který připomíná zmrzlé slzy hvězd.

2.
Oblačné masivy připomínají pevninu – jejich povrch je měkký jako samet a pevný jako mramor. Andělské města a chrámy stojí na těchto éterických pláních, zarámované do křišťálových sloupoví a stříbrného popínavého vína. Každý krok zanechává za sebou světélkující stopy, které se pomalu vytrácejí jako vzpomínka.

Jigokue – Pekelný obraz

🌑 JIGOKUE – PEKELNÝ OBRAZ

„Když padne poslední lístek, duše už nemůže zpět. A v zrcadle ticha uvidíš vše, co jsi zapomněl.“

Jigokue není říší pekla v tradičním slova smyslu. Není to místo trestu, ale zrcadlo samotné karmy – svět tvořený ze zbytků zapomenutých bolestí, dětských pláčů, lží, které nikdo nepřiznal, a slz, jež nikdy nepadly. Je to obrážena krajina mezi životem a smrtí, mezi pamětí a zapomněním, kde vše je krásné, děsivé a tiché zároveň.

🌘 OBLOHA BEZ SLUNCE
Nad Jigokue se nikdy nerozjasní. Obloha je zbarvená do rozbitých tónů tmavé šedi, vínové a stříbrného kouře, který se pohybuje pomalu, jako by dýchal. Místo slunce zde visí velký rudý měsíc, pokrytý tenkou síťovinou trhlin – jako by ho někdo upletl z prasklých emocí.
Měsíční světlo tu není teplé. Je ledově stříbrné, jako dotek mrtvé ruky. V mlze létají černí motýli se zrcadlovými křídly, jejichž pohyb připomíná vzpomínky – zmatené, tiché, krásné, bolestivé.

Akaki Jigoku – Rudé Peklo

AKAKI JIGOKU – RUDÉ PEKLO

"Každý kámen zde šeptá vinu. Každý most vede zpět k sobě."

🌌 OBECNÝ VZHLED ŘÍŠE

Akaki Jigoku je říší žáru, zkaženého osudu a udušené bolesti. Krajinu tvoří rozpraskané antracitové pláně, ze kterých vytéká sopečná krev.
Obloha je krvavě rudá, neustále narušovaná černými mraky, které občas protrhne blesk z bronzového světla. Ve vzduchu visí žár i dusivá melancholie – jako by se každý nádech změnil v pláč.